22-

AI!i\E NUV ÁI\'

Arthur de Gobineau, a jež do Německa uváděl
Gobineauův osobní přítel Richard Wagner, a jež i k nám
uvedeny byly prostřednictvím Gobineauova bystrého
a důsledného stoupence Gustava Le Bona. Všem
těmto myslitelům, pracujícím zvláště usilovně o
problému kultury, jest národ veličinou
anthropologickou, souhrnem fysických znaků, společenstvím
masa a krve. Jako odpovídala francouzská krim:a
filosofická jednostrannému a schematickému
výkladu Taineovu o rasových jednotkách národů, na
nichž jest zbudována kultura dějinná, podrobnou
analysou pomíchanosti a nečistoty plemen a národů,
ukazuje i de Lagarde pozornou indukcí, že předky
domněle původní a ryzí národnosti německé jsou
právě tak Keltové, Římané, Slované, Hunové jako
ony starobylé kmeny germánské, vyjmenované
Tacitem; ba připomíná tu fakt, jejž krajané jeho tak
neradi slýchají, že kořeny rodiny Leibnitzovy a
Lessingovy sahají mezi Slovany, a že Kantovy předky
dlužno hledati ve Skotsku; úhrnem pak formuluje
svůj názor v té věci slovy "Němectví neleží v krvi,
nýbrž v duchu" ("nicht im Gebliite, sondern im
Gem iite").

Stejně malým souhlasem daří de Lagarde ryze
romantické theorie, které kladou podstatu
národnosti výlučně do řeči; jsou ostatně dnes všeobecně
překonány. Jejich vlastní půdou byly války za
osvobození, tato kolébka německého uvědomění
národnostního a i tehdy byly to pouze hlavy naivní, jež
kladly s E. M. Arndtem německou vlast, pokud
"německý jazyk zní a bohu v nebi písně zpívá"
("soweit die deutsche Zunge klingt und Gott im
Himmel Lieder singt")*). Pro Pavla de Lagarde
vy
*) Již naše národní obrození, vyšedší z německé romantiky,
prohloubilo toto pojetí neobyčejnř. Srovn. na př. proslulá slova
Jana Nejedlého v "Hlasateli českém" I. r. 1806 "Jestliže každý