~1U:'nvť A OSUDY.

219

zákonní, prorocké pathos, jejich hrozné a temné
výhledy všeobecné blízké katastrofy národní i
dějinné, onen základní motiv "solvet saedum", jejž
přijal CarIyle z náboženské rhetoriky velkých
puritánských kazatelů. Tento sloh u Carlylea, horlivého
obdivovatele a čtenáře bible jest právě tak
inspirován starým zákonem jako u de Lagarda, který bibli
studoval a analysoval vědecky. Máme přímo
dosvědčeno, jak se de Lagarde obdivoval starozákonním
prorokům, v nichž viděl vlastní tvůrce
monotheismu i národnostní ideje židovské; zdaž mohli
zůstati při tomto obdivu, tak určitě motivovaném,
úplně bez vlivu na jeho sloh? Ostatně podrážděný,
rozhněvaný, hlučný sloh, jímž de Lagarde vykládal
i útočil, kritisoval i navrhoval, poučoval i ironisoval,
byl vlastním výrazem úzkosti doby, v níž žil. V době,
kdy de Lagarde psal první svoje politické úvahy,
vedli podobným abruptním, obzíravým, kritickým
mužným stilem krajního subjektivismu úporné své
polemiky proti běžnému pojetí života, tragiky a
poesie tak vynikající literáti jako Otto Ludwig
(ve svých studiích o Shakespeareovi) a Bedřich Hebbel
(v denících); v době, kdy de Lagarde dospěl své
výše jako politický publicista, jal se Nietzsche
v tomto slohu, vášnivém, prudkém, ostře řezaném
"filosofovati kladivem", jak svědčí nejen jeho
"Nečasové úvahy", nýbrž všecka díla stvořená po
roce 1879.

Sloh Pavla de Lagarde uchvacuje silou a
krásou; jeť slohem učence a básníka zároveň. Učenci
náleží přesná logika a pevná komposice vět,
namnoze rozvětvených a rozpředených do složitých a
umělých period; pevné ovládání a důsledné
provádění obrazů; bohatá zásoba přesně vypozorovaných
vztahů věcných; paradigmatická jasnost,
nevyhýbající se ani suchému výčtu důležitých jednotlivostí,