218

ARNJ::: NOVÁK:

přítomné chvíle a vykonav tak povinnost nikoliv
vůči veřejnosti, nýbrž spíše vůči vnitřnímu svému
hlasu, odkládá znovu politické své úvahy a
filosofické jich zdůvodňování. Pavel de Lagarde nalezl
sám krásný a případný výraz pro ínspiraci svojí
publicistické činnosti: "Jest tomu již hezkých pár let,
co jsem se svou třídou provázel k hrobu jednoho
svého milého žáka a od chlapcova otce, jenž odmítl
průvod duchovního, až u hřbitovní brány byl
požádán, abych u hrobu promluvil několik slov útěchy.
Nemyslil ani neřekl jsem tu něco špatného, leč přece
cítil jsem stud ve své duši, nad tím, co jsem mluvil
a myslil, i kdo jsem byl, abych se směl odvážit slov
o věčných věcech pod nebesy božími, před šeřícím
se a drsným jarem? Jako tehdy, ba ještě vážněji
a smutněji jest mně vždy u srdce, kdykoliv odhodlám
se mluviti o vlasteneckých událostech. Tehdy padlo
každé slovo na dobrou půdu, kéž by se právě tak
i teď stalol Kdož by se směl odvážiti otevříti ústa
o svatých věcech, kdyby jen dokonalý smělo nich
mluviti?"

Z podobné nálady a z podobných podnětů
vznikly de Lagardovy publicistické stati obsahu
politického, náboženského a paedagogického, které shrnuty
byly po prvé r. 1874 ve svazku "Politische
Aufsiitze", otištěném a rozšířeném r. 1878 a r. 1891
značně pod titulem "Deutsche Schriften", vlastním
a jediném to politickém odkazu de Lagardově.

Hned po přečtení několika odstavců zmocní se
Pavel de Lagarde pozornosti a obrazivosti čtenáře,
jenž záhy pozná, že těmto úvahám teprve tehdy bude
úplně práv, bude-li je čísti hlasitě a zvolna. Není to
spisovatel, kdož se k němu obrací, nýbrž kazatel a
karatel veliké rhetorické síly a vášně. "Deutsche
Schriften" mají mnoho z Carlyleových proslulých
"Latter day's pamphlets": jejich takřka st aro-