2Hi

ARNf: NOVÁK:

"Symmikta", "Mitteilungen" a "Abhandlungen":
studium grammatické, kritika textová, zájem o vědy
náboženské, který se též projevil hojnými pracemi
o Giordanovi Brunovi. V těchto ohromných svazcích
o několika tisících stran iest právě tolik hluboké,
odborné učenosti jako osobního, prudkého
temperamentu: ona se jeví spoustou poznámek, výkladů,
emendací, konjektur, tento podrážděně jízlivým
tónem polemickým, prudkými slovy, umíněnou
nesmířlivostí, takže de Lagarde nejen svou methodou,
nýbrž i způsobem vystupování představuje se jako
dědíc školy Karla Lachmanna, jenž uvedl takměř
v soustavu onu "rabies philologorum".

Povolání filologické, především orientalistické,
prožívané a pojímané s takovým osobním zápalem
a přesvědčením, nezůstalo ovšem bez vlivu na
filosofickou spekulaci de Lagardovu a dává namnoze
bezpečný klíč k výkladu mnohých rysťt jeho
filosofie národnostní. Filolog, jehož vlastním posláním
jest vždy přesně a jasn'ě lišiti pravé od nepravého,
domnění od fakta, tradici od skutečnosti, nestrpí
nikde matných frasí, nýbrž spěje při pojetí všech
věcí přímo k jádru, k vlastní realitě, k zaručenému
poznání: v tomto filosofickém a politickém realismu
spočívá vzácná a vítězící síla národnostní koncepce
de Lagardovy. Filolog, jenž studuje jednotlivé fáse
vývoje a řeči a národa, má dvojnásobně ostrý smysl
pro výklad historického dění vůbec a sloučí-li se se
znatelem dějin náboženských a s kritikem
náboženských tradicí, jest zajisté velmi nebezpečným
vykladačem vývoje křesťanství, čehož orthodoxové,
znající příkrý nepoměr zbraní svých a zbraní de
Lagardeových, nemohli gottinskému orientalistovi
odpustiti. Vedle filologických předností jsou tu i
filologické předsudky: hebraista, jenž zná tak podrobně
židy starověké, připočítává bez přesnějšího rozvažo-