214

ARNE NOVÁK:

tak lze si vysvětliti mnohý neobyčejný sklon jeho
myšlení, jen tak padne světlo na paradoxní a temný
rys mnohého z jeho svérázných názorů.

Ponuré a dusivé ovzduší obklopuje celý život
Pavla de Lagarde (1827-1891), který jest jako
myslitel i jako učenec přímo inspirován nepřátelskými
srážkami s národním a vědeckým okolím a jenž rád
myslí v bouřlivých výbuších nahromaděného hněvu
a nastřádaného odporu. Velký tmavý, děsivý mrak
leží na neutěšeném jeho dětství a jinošství: přemítavý,
hrdý a ironický hoch stojí nepřátelsky proti svému
otci perlínskému gymnasijnímu professoru a doktoru
Vilému Botticherovi. Nelaskavá tvrdost, neznající
ani ve chvílích spokojenosti slova něžné pochvaly,
svrchovaná přísnost, kladoucí mladistvému
intellektu příliš těžké požadavky, dráždila a urážela
neústupné mladé srdce, zklamané úplně ve své touze
po pochopení a sblížení, otravovala mu otcovský
dům, jejž Pavel de Lagarde na prahu jinošství opustil
nadobro, odhazuje navždy i jméno, které
připomínalo bytost otcovu. Pak bojuje mladý filolog, oddaný
klassickému studiu i orientalístice, dvojí těžký a
vnitřně souvisící boj: boj o život, zakupovaný
vysilující a často i ponižující prací vychovatelskou a
boj nerozhodnosti mezi professí učeneckou a
školskou. Začátkem padesátých let se Pavel de Lagarde
habilituje v Dobrosoli, vykoná studijní cesty do
Londýna a Paříže, ale pak zříká se svojí venie legendi
a strádá dlouhá léta pode jhem činnosti středoškolské
v Dobrosoli a v Berlíně. Trpěl tu mnoho: byl
přetížen prad, jejíž plán odsuzoval a později ostře a
výmluvně odsoudil, byl pomíjen a odstrkován, což jeho
krajní ctižádost zvláště bolestně dráždilo, byl
vzdalován od prací svého zájmu a svého srdce a strádal
nad to neutěšeným veřejným stavem. Rokem
186se mu poněkud rozjasnilo; opustiv gymnasium Bedři-