20-

ÁI{NF NOVÁK:

jícího beznadějně o člověka, zvolil si za mistra hlučný
plebejec opilý polovědeckou mythologií a naivně
věřící v ráj na zemi! Leč co není u Zoly
nedorozuměním? Mýlil se v odhadu svých schopností a sklonů;
neporozuměl přírodním a společenským vědám, na
kterých stavěl; opředl bludy starší mistry
francouzského románu; nelogicky dal vyústiti svojí epopeji
zla a špíny v přeludnou utopii očištěného a
obrozeného člověčenstva.

Když se byl Zola odvolal několikráte důtklivě
na tradici, vykládá s pádnou důrazností svoje theorie
o románu. Obraznost není ničím, lidský doklad jest
vším: nesnažte se, mladí básníci, vymýšleti dějů,
neboť vaším velkým úkolem jest studovati dobu a
společnost a popisovati ji. Ale pode jménem popis
skrývá se dnes cosi jiného než co tam hledali
romantikové a parnassisté. Malebný popis nemá smyslu;
toť přežitek právě tak nemoderní jako děj se
zápletkou a s rozuzlením. Popis nesmí býti nic více
než přesným a vědeckým zachycením stavu
prostředí, pokud určuje a doplňuje člověka. Pedantické
nauky o sbírání a třídění lidských dokladů i o
stlačení básnického popisu na pouhou pomůcku ke studiu
prostředí ujařmují básníka; trefné, leč jen letmo
nahozené poznámky o osobitém vyjadřování naopak
plně jeho osobnost rozvíjejí. Zola, jemuž byl
umělecký temperament nade vše, vystihl výtečně, že
básníkův svéráz projevuje se nejostřeji ve slohu a
v slovní komposici a chtěl-li kohokoliv z moderních
spisovatelů pochváliti, upozorňoval, jak nově,
původně, odlišně píše. Nemůže býti sporu o tom, že
ZoI a se klamal, kdykoliv vykládal psychologický
vznik literárního díla. Nižádný básník, ani
naturalista, ani ZoI a sám, netvořil tak, jak vykládají a jak
nařizují tyto theorie: bez tvůrčí a kombinační
obrazotvornosti, z pouhého naukového záj mu o určitý