Sestárlé theorie.

Nelze odložiti svazek zádumčivých veršů, ani
ro
mán, vyznívající tragicky s větší melancholií, než
jaká ovane přemýšlejícího čtenáře, když po letech
zase pročetl sbírku výbojných a obranných
kritických statí Emila Zoly, jež před čtvrtstoletím byly
zkrvavělým a nervosním výkřikem nejprudšího
života moderního.

Tehdy, uprostřed vášnivých bitek, sváděných
o jednotlivé díly pověstného cyklu "Rougon
Macquartův", churavý a podrážděný čtyřicátník,
překypující mízou a žlučí, slyšel bezpečně a hrdě, že sám
tep burácejícího velkoměsta i ponurý zpěv novodobé
civilisace dává rhytmus jeho prudce vyráženým
větám o románě přítomnosti. Tehdy za positivistické
doby vítězných úspěchů Clauda Bernarda a
Hipoly ta Taina byl přesvědčen kacéřovaný epik "Nany"
a "Země", že jeho útoky na romantiku a idealism
nejsou o nic méně převratné než nájezdy socialistů
na starý řád společenský a dotavadní zřízení
hospodářské. Tehdy v naturalistické kampani, když Zola,
utíkaje se:.s pobuřujícími články do Petrohradu,