Mu20vÉ A OSUDY.

195

a dělníků v továrně, shon a napětí na burse. Ovšem
mentální předpoklady jsou jiné než u Gautiera, jenž
popisoval, maloval, koloroval prostě z potřeby osobní
v soběstatečném individualismu romantikově.
Naturalisté jsou na mnoze kollektivistickými vyznavači
odvislosti jedincovy od prostředí jej obklopuj ícího
a vytvářejícího; i jest jim to, co zpodobují čiře
malířsky, vlastním jádrem skutečnosti.

Tak stala se Gautierova reforma důležitým a
plodným prvkem dalšího vývoje Iiterárniho, jenž byl
obměňován také tehdy, když Gautierův zjev
pozbýval záře a vlivu. Nejen ve Francii. Kdokoliv
pohlédne na př. hlouběji do našeho rozvoje
básnického, najde tam ohlas malebných a malířských snah
Gautiera, jenž hlavně v osmdesátých letech byl
i v Čechách čten, chápán, překládán. Zeyerovy
barvité, žhavé a oslnivé evokace středověku a
exotického východu, nad nimiž mdlí smutek snivce a
rozkošníka, vděčí za mnohé Gautierovi, právě jako
četné z básnických fresek a gobelinů Jaroslava
Vrchlického, obnovovaných jen z potřeby a rozkoše
malebné s naprostým potlačením zájmu
myšlenkového. Z těch pak, kdož přijali gautierovskou doktrinu
malířského živlu v literatuře z rukou
naturalistických, jmenuji jen Viléma Mrštíka, jenž jest
opravdovým umělcem pouze tam, kde staví své dílo do
služeb zraku bohatě nadaného; v jeho hymnických
popisech májových lesů, v jeho zpěněné malbě
pohledů pražských žije po svém způsobě odkaz
Gautierův.

Dnes, kdy obrací se všecka velká literatura
západoevropská k novému klassicismu, kdy staví zase
dobrovolně uměleckou smyslovost pod kázeň
umělecké intellektuality, kdy básník se rád přimykává
těsně k filosofovi, jest velký podnět Gautierův plně
vyžit a vyčerpán. Kdo chce však porozuměti evrop-