194

ARNE NUVÁK:

nejdůvěrnějších podrobností zašlý a vyhaslý svět
mínulosti; ve verších i v próse rozvazují se jazyky
věcem dotud němým, mrtvým městům, zčernalým
malbám, setřelým gobelinům. Celá legenda věků
mění se pod rukama romantických básníků v řady
barvitých fresek; historický román rozbíhá se do
nekonečných líčení krojů, místností, mobiliáře, zbraní;
lyriku přesycují passáže krajinářské, pod jejichž
malířskými jemnostmi sotva znatelně buší srdce
básníkovo.

A jako šat Nessův přirůstá gautierovský ;ideál
malířského pojetí básnictví k tělu moderní slovesnosti
vůbec. Sami naturalisté, kteří nechtěli míti pranic
společného s romantikou, jsou proniknuti
gautierovskou malebností až do morku svých kostí. Nemluvíc
ani o Flaubertovi, Gautierově osobním příteli a
básníku "Salambó", v němž dřímal zakletý velký
romantik, prodchnuti byli všichni praví naturalisté
francouzští věrou v úzkou jednotu básníka a malíře,
a opravdu tam, kde plně se oddali malebnému líčení,
založenému na postřezích oka výtvarného, vytvořili
Zola, Goncourtové i Huysmans pravá díla
mistrovská. Neulpěli ovšem otrocky na počinu starého
romantika Gautiera, nýbrž prohloubili jej
mnohonásobně. Od malířských svých soudruhů přijali dogma
impressionismu, dle něhož zevní skutečnost jest
stavem vnitřního člověka; názor ten, plodný zvláště ve
výtvarném i slovesném krajinářství, vykupuje ze
ztrnulosti statické: opravdu podivuhodny jsou v
tomto smyslu Zolovy barevně opojné passáže, zpívající
slávu zahrad v Paradou v "Poklesku abbého
Mouretta". Francouzští naturalisté rozšířili oblast
malířského zření látkově; jejich štětec široký a pružný
neobmezuje se na scenerie exotické a minulé, nýbrž
zmocňuje se výbojně přítomnosti a maluje nám
moderní ulici zalitou proudícím zástupem, šum strojů