184

ARNE NOVÁK:

uvěznil děsivý chropot umírajících vojáků a příšern~
zvuky vycházející z rozstří1enýchli. a., mrznoucíc~
lidských těl, c.ruh. Garšina, jenž jemnými tkáněmi
nervosních vět zachytil muka unikající krve a
bolest zchromených údů na bojišti mezi děly, rozháze·
nými zbraněmi, padlými koni a vojáky, byl Vereš·
čagin přesným a přísným, věrným a nelítostným
dějepiscem moderní války. Ale tento malíř-historik,
jenž s pedantickou věrností, připomínající učeneckou
svědomitost Menzelovu, shlédl všecka bojiště,
prostudoval všecky arsenály, prozkoumal válečná musea,
ustupoval daleko do pozadí před malířem polemikem.
Dříve, než svobodný pán Egidy zahájil svúj mravní
apoštolát míru, daleko před Bertou Suttnerovou,
volající s důrazem kaZ1telky v málo vkusné
belletrisvoje neústupné "Odzbrojte", dlouhá léta před
Tolstého traktátem "Spása ve vás", pracoval
Vereščagin drastickými prostředky silně nanášejícího
štětce pro ideu míru. Volil z války jen odstrašující
výjevy hrůzy a děsu, maloval hrdinství j"ko
surovost a ukrutnost, obklopoval vítězné prapory
tlejídmi lebkami a přivazoval k triumfálním vozům
velebených vojevůdců zsinalé, zkrvácené mrtvoly
jako věčnou výčitku a věčné prokletí. Nad jeho
rozlehlými plátny vládne zvláštní příšern(i ovzduší,
v němž mísí se plameny požárů měst a onen proud
rudé krve, jenž, dle veršů básníkových, "jak hrozná
aureola bude kol jistých hlav se stále chvít"; a kdesi
v pozadí jistě sedí skryty hlad, mor a bída. Dějiny
jsou dle jeho výkladu navršená pyramida z lebek,
na kterou sedají supi a krkavci; budoucnost píše
o všech vojevůdcích, ať slují Alexander či Hanibal,
Tamerlan či Napoleon, své odsuzující
"mene-tekelufarsin" .

Když byl Vereščagin v tomto slohu vymaloval
na obrovských obrazech bez stranění tomu či onomu