182

ARNE NOVÁK:

krev, jež obíhala v jejich tepnách, nebyly to jeho
vášně, kterými se stravovaly tyto ušlechtilé duše;
jak jsme pověděli, Gončarov jimi pouze
experimentoval, byť s obratností psychologa, netvořil jich
však z plné bezprostřednosti své intuice a
zkušenosti. A tak říká se právem a bude se říkati vždy:
básník Oblomova, Olgy a obou Adujevů a nikoliv
básník Borise Rajského a Věry Vasiljevny.

Ivan Alexandrovič Gončarov vycítil dobře,
jak se mu odcizil svět, jak vše hovoří kolem něho
novým, neznámým jazykem, jak patří sám i s
okruhem nejdražších svých vzpomínek a zkušeností dávné
minulosti. Přežil o dvacet let třetí svůj román a
nenapsal nižádné výpravné práce další. Odumřel zcela
literatuře i společnosti. S pravidelností starého
byrokrata rozdělil svůj rok i den a jako ruský šlechtic
přešlých dob měl jediného důvěrníka v sestárlém
lokaji. Sestilisoval se v staromódní typ, jakých jest
tolik v jeho románech, nad něž není poctivějších a
mužnějších knih v celé literatuře ruského národa.