MUZOVJ: A OSUDY.

17B

bokou vážností, komickými a groteskními figurkami
sluhů, maloměšťáků, ztracených existencí. Ano,
umění psychologického protikladu a povahové folie,
v němž se Gončarovu vyrovni pouze Cervantes a
Goethe, dovedeno bylo ve "Strži" ke svrchované
dokonalosti. Kdo pokládá' za vlastního hrdinu
"Strže" uměleckého a reformního diletanta
Rajského, neodepře dojista obdivu Gončarovu za to,
jak proti němu postavil v kontrastu jednak naivního
opravdovce poznání intellektuelního, ale beze schop~
nosti vžíti se do skutečnosti, Leontije Kozlova, jednak
rozhodného a bezohledného revolucionáře činu a
vášně, Marka Volochova, "činovníka patnácté třídy,
žijícího pod policejní dohlídkou, tamního města
nuceného občana"; a zase vyhnal Gončarov
psychologickou reliefnost těchto figur až k hranici
karikatury, což prozrazuje jen svobodnou odvahu pravého
genia, I Leč v druhé polovině románu zatlačuje
Rajského s prvního místa v knize jeho krásná a složitá
sestřenka Věra, revolučním jedem otrávená blíženka
Olgy lljinské z "Oblomova". I ji Gončarov snaží se
ozřejmiti a osvětliti účinným psychologickým
kontrastováním: její hrdinský a vášnivý neklid, její
hloubavou a temnou opravdovost, její hrdý a
samopašný individualism odráží se od prosté a naivní,
měkké a dětské, .něžné a blažené povahy sestřičky
Mlrfiňky, kdežto tragika její erotiky uvedena jest
až v groteskní protiklad s nalíčenou . koketností
hloupě smyslné svůdnice Poliny Karpovny Krické.

Ba, Gončarov ve svém. psychologickém
kontrastování jde daleko, daleko hloub: celý román jest
~ aložen na bytostném rozporu a protikladu dvou
3 větů, jež se v čtyřicátých letech v Rusku srazily ¸
ale jaký rozdíl mezi "Strží" a "Otci a dětmi" I. S.
Turgeněva! TUqgeněv'lituje s jemnou melancholií
světa oteLl, jenž jest zasvěcen zkáze, avšak pokládá