174

ARNE NOVÁK:

Ivan Aleksandrovič Gončarov daroval
literatuře kromě zmíněných líčení cestopisných tři
mistrovská díla románová, nic více, nic méně. Z nich náleží
"Obyčejná historie" a "Oblomov" těsně k sobě a to
dobou vzniku i psychologickým obsahem, kdežto
"Strž", napsaná na konci mužných let, zaujímá
postavení zcela samostat'né.

Jako hotový a ucelený umělec, zkušený a
střízlivý znalec života, přesný a bohatý psycholog
odevzdává pětatřicítiletý Gončarov sVou "Obyčejnou
historii" čtenářstvu. Budoucí "Oblomov" jest v
tomto autobiografickém a krutém díle praeformován.
vývoj hrdiny, jemuž se již v povážlivé míře nedostává
vůle a energie, odehrává se v městských vrstvách
Petrohradu, jehož kategorický chvat jest cizí a
odporný .pohodlnému snílku z přežilého venkova.
Komposice románu založena jest na psychologickém
kontrastu citového, naivniho, zpovýkaného idealisty
a činorodého, přísného, neúprosného positivisty, jenž
všecko předvídá a všecko ovládá. Zkušebním
kamenem vývoje reka knihy, Alexandra .Fedoroviče
Adujeva jsou příběhy se ženami, vyznívající
zklamáním, odcizením, rozlukou... Každý velký cit
zjeví se klamavým, prchavým, marným. Zevně
napínavého děje se zápletkami vůbec není; počet
jednajících osob jest velmi obmezen, humoristické
živly vystupují při klassické kresbě služebnictva a
příživnictva; líčení prostředí, analysa povah, (vedení
dialogu vyniká přesnou pečlivostí. Jest to ruská
"výchova sentimentální", napsaná před Flaubertem,
a velkolepě flaubertovský jest i závěr: když
Alexandra Fedoroviče Adujeva vyléčí život ze všech naivních
ideálů a sentimentálních illusí, přetvořiv jej na
průměrného prospěcháře a na klidného člena společenského
mechanismu, dá mu poznati, že jeho positivistický
Mefisto, moudrý a užitečný strýc Petr Ivanič Adujev