170

AR"!-: NOVÁK:

ského a Tolstého? Dostojevskij, magický jasnovidec
a nejchmurnější mystik, přivádí divnými kou,zly
neodolatelného krysaře duší a psychologickým temno~
svitem, hodným Rem.brandta, celou bytost do
napiatého stavu, velmi příbuzného hroťnadné suggesci
náboženské, ochromí vaši vůli, spoutá vaše
schopnosti analytické a vnutí vám svůj velkolepě vášnivý,
divoce zoufalý a při tom tajemně křesťanský obraz
světa. Sotva se vymaníte z nadvlády tohoto
posvátného ďábla, tohoto blahoslaveného knížete temnot,
již vás má v moci Tolstoj, v mnohém protinožec
Dostojevského, duch epíckého klidu, jasné mužné
síly, pravé nekonečné ruské šíře - mluvím ovšem
o Tolstém umělci, nikoliv o zakladateli l1áboženství.
Leč ani Tolstoj neponechá vám pokojné rovnováhy
a volného odstupu od svého díla: když jako velký
básník postava osudů, jednotlivců i zástupů,
začaroval vás do svého kruhu, přesvědčí vás se stejným
důrazem, že pouze jeho mravní a dějinný soud o
vášních a vinách obstojí před stolicí Nejvyššího.

Proti těmto naléhavým a prudkým mistrům
literární i myšlenkové suggesce jest ve zlé nevýhodě
několik slovesných umělců na Rusi, kteří, zachovavše
objektivnost ke svému dílu, zachovávají ji též ke svému
čtenáři a tvoříce v střízlivém denním světle, přejí si,
aby v něm byli čteni s otevřenými smysly a s
estetickou vnímavostí, ale též s rozumem, soudícím
klidně a nepředpojatě. Kdo, táži se důrazně, vedle
Aleksěje Feofilaktoviče Pisemskéhostrádal tímto
osudem více a bolestněji než Ivan Aleksandrovíč
Oončarov? Kdyby nebyla kritika ústy bystrozrakého
Dobroljubova vyřkla svoje veto, bylo by obecenstvo
padesátých let přehlédlo jeho "Oblomova" pro
Turgeněvovo "Šlechtické hnízdo", kdežto jeho "Strž"
doposud stojí ve stinu jak "Otcův a děti" a "Noviny",
tak "Běsi't", děl to, v nichž jest líčena a psychologicky