Básník Oblomova.

I.

Ruští básníci nesnesou, aby čtenář zaujal k nim

klidný a rozvážn}' vztah uměleckého obdivu a
estetické vděčnosti, nýbrž vymáhají na něm rozhodné
a vášnivé city nadšeného opojení, náboženského
souhlasu neb příkrého odporu. Jako strhují oba
bouřliváci, Puškin a Lermontov, hudbou svých demonicky
sladkých veršů všecky mladé duše k lyrickým
horečkám s rozkošnými i děsivými sny, tak plní
melancholický a elegický básník marného toužení a milování,
Turgeněv, srdc.e nebezpečnou a neodvratnou
nákazou hlubokého smutku, jehož jako košile Nessovy
nelze svléci, aniž bychom nevyrvali zároveň kus své
bytosti .. , a podobnou churavou suggescí působí
i duchové daleko menší v tvůrčí schopnosti, ale stelně
beznadějní v koncepci života, na př. Garšin neb
Cechov. Ale co znamenají všecky tyto prudké emoce
umělecké vůči vitálním otřesům a rozvratům celé
mravní úsoby, jež jsou sloučeny s četbou Dostojev-