162

AI~NE NOVÁK:

kultur, všech filosofií, všech náboženství, byl Dar"
winův evolucionism potvornou hádankou. Tolstoj,
jenž s hrdinskou trpělivostí ruského oráče vyorával
i na nejtvrdších skalách i na nejsypčejších písčinách
hluboké a úrodné brázdy "lidského, příliš lidského",
obrátil se brutálně zády k nejlidštějšímu ze všech
básníků, k Shakespeareovi. Ale bez těchto
překvapujících defektů, vyhnaných až do obrovité krajnosti,
nebyl by Goethe Goethem, Renan Renanem, Tolstoj
Tolstým a vůbec genius geniem; tato jednostrannost
nepatří jen k intellektuální jejich osobnosti, nýbrž
spíše skládá část jich osudu, právě jako chmurný
fanatism patří k osudu Mohamedovu, selská
neústupnost k osudu Lutherovu, studená logičnost k osudu
Napoleonovu.

Při přehlídce obrazů Dostojevskij zaujal
naprosto odmítavé stanovisko k historickým a
náboženským malbám, v nichž do sedmdesátých let na Rusi
viděli a uctívali vrchol národního umění, a v nichž
starší ruská škola malířská opravdu vytvořila
několik mistrovských děl. Historického umění
Dostojevskij vůbec neoceňoval a nedoceňoval; jest obecně
znám jeho zdrželivý 'chlad a jeho tendenční věta,
jimiž r. 1869 vyjádřil svůj vztah k právě dokončené
"Vojně a míru". A přece Dostojevskij naprosto
nepatřil k oné radikálně-liberální levici v ruské
literatuře, která viděla v historické tradici a v jejím
slovesném udržování i oslavování největší nebezpečí
pt:o mravní a společenský pokrok ; naopak cítil
vášnivě v národní minulosti všecky živé a živné síly
národní existence. Avšak literárně neměl naprosto
vztahu k historickému umění: viděl dosti dějinné
velikosti a dosti dějového bohatýrství v přítomnosti
a nemusil jich hledati v časové dálce.

V ruské literatuře vůbec přes všecek horoucí
vlastenecký tradicionalism historií a povídek Ka-