MU2:0Vl: A OSUDY.

161

tečnosti otevře cizině oči pro gemy Makovského jako
netušil Turgeněv, že neruští čtenáři "Lovcových
zápisků" snadno se stanou obdivovateli krajinomaleb
Šiškinových.

Dostojevskému, jehož pravdymilovnost a
pravdomluvnost dávají právě "Deníku spisovatelovu"
ethos naprosto jedinečné i v ruské literatuře, tak
vášnivě zamilované do pravdy, i když jest starou,
škaredou a svraskalou ženou, nestačí přiznati, že
nevěří ve vítězství ruské malby za hranicemi. Jsa
naprosto neodvislý od mrzké tyranie t. zv. veřejného
mínění a neuvyknuv lichotiti komukoliv, vyzná
tento uvědomělý protinožec všeho žurnalismu, že ani
sám nevěří v umělecké a lidské hodnoty obrazů
určených k vývozu. Jest dosti geniálním a dosti
samostatným duchem, aby měl odvahu nebýti
všestranným a vše<:ko rovně chápajícím i vděčně přijímajícím
pozorovatelem a chvalořečníkem, odvahu, za niž' by
se průměrný novinář z hloubi duše zastyděl, a za niž
by jej jeho chef-redaktor vyplísnil, ukazuje k tomu,
že moderní žurnalista jako pravý opak starého
Sokrata má věděti vše, rozuměti všemu. Dostojevskij
naopak ukazuje se nám krajně ·jednostranným, a než
nás seznámí s tím, co plně chápe a co opravdově
miluje, ohradí se s celou SVOll čestnou rozhodností
proti všemu, co odmítá a čemu prostě nechce
rozuměti.

V této promyšlené a uvědomělé jednostrannosti
vidím přímo rys geniální: alespoň žádný opravdový
genius neobejde se bez ní, třebaže historicky založení
školenci a· školáci nedovedli toho pochopiti a --
odpustiti. Goethe, v celku praotec skoro všeho, co se
jmenuje německou romantikou, odsoudil a s osudnou
příkrostí odmrštil největšího tragika romantické
doby Kleista. Renanovi, jenž odkázal novodobé
Evropě sladké a složité umění oddati se rozkoši všech

11