158

ARNE; NOVÁK:

více než zevní rázovitou realitu, než zvykovou,
dějovou a dekorativní náplň a nikoliv zároveň i zorný
úhel myšlenkový i směr pro kritiku hodnot i skizzu
pro architektoniku ideí. Vše to je předobrazeno,
napověděno, utajeno v kollektivním vědomí národa;
národní poeta, velký odmykatel a naplnitel,
přeměňuje latentní síly v čin, dává promluviti tajemstvím
zpívajícím pod zemí. Národní literatura ruská nevděčí
za svou velikost jen plnokvětému cl jadrnému
realismu, s nímž Gogol, Turgeněv, Dostojevskij a Tolstoj
zobrazili ve velkých souborných a skladných typech
ruský lid a kraj, ruskou společnost a přírodu, širou
step a temné kouty Petrohradu, nýbrž daleko spíše
pí'Ivodnosti a hloubce ideí, které ztělesnili ve svých
postavách a dějích, v novosti a ryzosti světového
názoru, jímž podložili svoie skladby, aniž porušili
svézákonnost života, v smělosti a prudkosti kritiky, jíž
podrobili své hrdiny a celý národ stojící za nimi, ba
více, celou evropskou společnost vyznávající týž
mravní řád.

A stejnou cestou šel Ibsen, zakladatel světové
velikosti v literatuře norské: podává sice společenskou
realitu severského světa zmítajícího se V konfliktech
rozkládajícího se kapitalismu, podává ji v nebývalé
praegnanci neúprosně pronikavého znatele, ·Ieč soud~
ji zároveň smělou kritikou mravní a společenskou,
·jeiíž klady i zápory temení ze staletých zkušeností
národního genia norského. Mí'Ižeme dospěti i my
Čechové jinou cestou k velké literatuře národní?

Leč chci se vrátiti k Dostojevskému, jehož
soustředěný pohled upírá se na obrazová díla ruských
mistrí'I, určená pro Vídeň. Dostojevský', jenž ii~
něKolikráte proslovil obdobnou skepsi, prostě ~ nevěří,
že bv na západě kdy mohli porozuměti podstatě
ruského ~ národního umění. Neien že nevěří. ale -
nestará se ví'Ibec,· on muž vznětu a podnětu,' o~ to, aby