Mulove A OSUDY.

157

právě vytváření národní literatury z plnosti
národního života a z hlubin národního myšlení. Bojím
se však,-že rozhodujíce se pro to, předčasně si
usnadňujeme -své dílo. V naivním uspokojení nežádáme
k národnímu umění více než živé barvité,r dekoračně
malebné a ethnograficky poutavé zpodobování
lidového bytu a ~ české společenské skutečnosti, jakýsi
národopisný a kulturně historický realism. Odhoďme
tuto lesklou škebli, v níž není perly! Opravdová
velikost národní -literatury počíná teprve tam, kde za
živým a barvitým, teplým a zhuštěným podáním
národního života - a jistě nemyslím na výlučné
zobrazování ani života na vsi ani života v minulosti,
pojatého v typických zjevech - rýsují se i mohutné,
smělé a nové hodnoty myšlenkové, na nichž národ
pracoval po století celým vnitřním svým osudem.
Každá opravdu velká národní literatura - a víme
přece -všickni. že může to býti literatura národa
početně~malého - má svůj ideový a mravní poměr
k vesmíru, soudí, boří a znovu buduje si jej po svém,
odvozujíc ze zákonů """nově vyposlouchaných a
vycítěných, své vlastní pathos osvobozující síly, štědré
dobroty, vykupitelské krásy .

. ~ Není tak hlubokého a skrytého údolí, aby
barevnými závějemi jeho květů, aby obtíženými
vinicemi jeho zrajících hroznů, aby jeho vískami
ztopenými do pestrého reje starodávných slavností
nedalo se Vystoupiti na osamělé-výšiny strmých hor,
kde lze v-oddaném soustředění a v přísném tichu
hleděti do dálek složitého světa a ·do hloubek
zhvězděného nebe a vésti s nimi nové hovory. Pravý národní
básník jest jen, kdo vykonal příkladnoutú cestu a kdo
na vrcholcích -promluvil s-osudem a s Bohem řečí,·
ieiíž slova, skladba i rhytmus-váženy jsou ?;e studnic
dávné národní tradice Byl hv veta no národních
literaturách, kdy národ nedával svým básníki'tm