154

ARNE NOVÁK:

pohříchu, zda Řekové věřili v hloubi bohatýrské své
duše ve vítězství národní zbraně a věci a zda od něho
doufali mnoho pro kulturní blaho.své otčiny. Feodor
MichajLovič Dostojevskij podáváJ.nám
c:osi.M<podobného.

Píše _se rok 1873. Rusko má již velkou literaturu,

. z rozenou z mravních a společenských křečí národa
a podávající jejich znásobený a očištěný obraz
svéráznou formou realistického románu; literaturu
značenou jmény Turgeněv a Gončarov, Tolstoj a
Dostojevskij. Má i podivuhodné malířství krajinářské,
náboženské, genrové - odpusťte těmto zastaralým
škatulářským označením, avšak píše se rok 1873 -;
malířství, jež vedle zralých mistrÍ! Kramského a
Makovského honosí se prvními sliby genia
Rěpinova. Snaha, dobýti zájmu západní Evropy pro tuto
ryze ruskou, poctivou a přísnou velikost, hlásí se
na několika stranách. Turgeněv, samovolný
vyhnanec, apoštolujeve Francii neúnavně pro ruskou
literaturu, maje se arciť dočkati teprve za hrobem
úspěchu svých snah. Ruští malíři chystají se poslati
výběr svých obrazÍ! na mezinárodní trh a poptavárnu
evropské i asijské vzdělanosti, na světovou výstavu
ve Vídni r. 1873. Dostojevskij, sbírající zajímavou
časovou látku pro svého "Graždanina", jde se
podívat na tento soubor ruských pláten, určených
k exportu. Neočekávejte od Dostojevského
odborného posudku o obrazech, jako neočekáváte odborné
literární kritiky, píše-li Carlyle o pohádkových
noveBách německých romantiků, neb jako neočekáváte
hudebního odbornictví, vykládá-li Kierkegaard operu
Mozartovu: buďte však jisti, že Dostojevskij
poskytne vám mnohem více. Stoje před obrazy
Makovského, Perova, Rěpina, Geje a jiných malířů ruských,
odhodlaných nastoupiti cestu vývozu, hledí na ně
především jako na symptom ruské touhy nakloniti si