148

ARNE NOVÁK:

na dramatickém rozporu- člověka a přírody,
jednotlivce á vesmíru, intellektu a smyslové rozkoše,
poznání a štěstí. Dle jeho esthetiky, která jest
pravým protikladem názoru naturalistického, vzniká
pravá báseň teprve tehdy, když tyto bytostné
konflikty se octnou v nejprudším napětí, když vymršťují
osobnost člověkovu k nejvyšší slasti či vrhají v
nejhlubší zoufalství. Nenajdeme tedy v "Úzkostech
a nadějích" jediné básně, jež by byla náladovou
malbou, situačním popisem, statickým číslem;
naopak v.šude bouří či teskní, zoufá či medituje
dramatický konflikt. Pro to jsou nadmíru charakteristické
čtyři hymny živlům, nepatřící jinak snad k
vrcholům knihy; každý jiný básník by byl se obmezi1 na
objektivní píseň chvály a díků, kdežto Theer promítá
do země i větru, vody i ohně ony dynamické
principy, jež vzpínají a nesou jeho duši v dramatickém
zápasu s osudem.

: -'S celou svou krvavou bolestností leží tento
dramatický problém Theerova tvoření obnažen v jeho
erotice. Není vyloučeno, že tomu neb onomu
čtenáři se bude erotika zdátí vlastním hybným
príncipem vší Theerovy lyriky a to stejně ve
"Výpravách k Já", jako v ., Úzkostech a nadějích": dojísta
cesta k poznání jde mu především ženou, a
dobrodružství života jsou mu namnoze totožna s
dobrodružstvími lásky. Ale čím vším se erotika jeho liší od
běžného milostného básnictví! Theer nejen že
nezaznamenává lyrickou řečí fasi za fasí svého
erotického románu; jemu nestačí ani vyjmouti z něho
kapitoly největšího napětí a nejvyšší ať smyslné ať
citové krásy. Teprve ve chvíli, kdy intel1ekt či
osudové poslání dostávají se do sporu s erotickým živlem,
zpravidla již dožitým a překonaným, stává se láska
Theerovi básnickou inspirací: většinou tedy láska
mrtvá neb i láska v agonii. V "Úzkostech a nadějích"