MU?:OVf: A OSUDY,

147

dnes tiché a cudné kouzlo samoty, vedle jiskřivé
vřavy měst, nádraží a přístavišť zná i mlčení alpských
sněhů, vedle bronzového varu letních odpůldní
měsíční stříbření jarních podvečerl1. Mluveno obrazem,
vzatým z hudby: nejsou to pouze třeskuté dojmy
polyfonické, jimž jest dnes Theer básník přístupen,
nýbrž j~ho duši iaujalá i kouzla jemné a čisté hudby
komorní, pláč houslí, stesk violy, zpověď klavíru.
A snad nejdet~1 o pouhé obrazné rčení. Pozorný
čtenář najde v "Uzkostech a nadějích" přímý vliv
hudební, od zvukového ladění veršl1, po symfonickou
stavbu knihy, kde se básníkovi podařilo úplně
vyrovnati rozčlenění na věty myšlenkové s rozčleněním
na věty hudební. Tato jemňoučká kulturní tajemství
byla energickému naturistovi z "Výprav k Já"
docela nedostupna, a tehdy by nebyl dovedl napsati, či
spíše zazpívati ani toužebné sloky z "Měsíčné noci",
jež zní:

"Na moře myslim: v chvili tu
se měsíc stříbří na hlati.

Mít duši láskou zalitu

a líbati a líbati!"

ani tu shelleyovskou hymnu večera, která se čte
v básni "Poutník":

"Tu poutník zůstal stát. Nad zídku vykloněn
zřel stromyv zahradě ... Jak stříbrný by sen
tu snily, tiše tak ty stromy, druh a druh,

ve vlídný, přítulný. se spialy čarokruh,.

již od let, v míru tak, vždy v květnu, na večer,
šly v koupel stříbrnou za sladké hudby sfér ... "

A přece .. : všecek tento smyslový svět, ať zní
fortissimem či ať zpívá v pianissimech, znamená pro
básníka Theera pouhý povrch. Jsa důslednýmduali~
stou, který nezrtá a nepřijímá pantheistického
ztotožnění s vesmírem, založil Theer celol.1 svou
poesi
*