14G

ARNV NOVÁK:

vagoně rozkoš i děs davové vřavy a jako alkoholem
neb smyslným chtíčem omamuje se hádkou a písní,
nepřátelstvím i sbratřením kypícího zástupu ve
vlaku. Vpíjí před jarem všecek hluk a ruch
přístaviště, vání vlajek, píseň kladiv, skřípění hřídelů, svit
čerstvých lodic, a všemi smysly mu zachvívá rhytmus
odjezdu, fanfára vyplutí, kynutí dálek. Mísí se lačně
do nedělního proudu na nábřeží, do lázně
elektrického světla, do vlnění poprsí, loktů a boků. S
rozkošípohana, uctívajícího přírodní síly, oddává se
moci živlů, věčnému kypění země, divokému letu
vichru, svůdnému hukotu vody a nekonečnému
neklidu plamenů: přímo cosi tvrdého, barbarského
a svalového jest skryto v tomto Theerově kultu nahé
a prudké síly, v tomto rubensovském opojení se
tělem, pohybem, massou. Jen sensua1ista tak
uvědomělý a kultivovaný jest schopen některých
smělých a nervních postřehů, jež v "Úzkostech a
nadějích" vryjí se až krvavě neodbytně do paměti. Tak
hrt"tzná freska Života v toužebně vábivé písni
osvobozující Smrti: "Otrokář drsný, se zdravým
oddechem z hlubokých plic, důtky ni ve spánku od sebe
nedal, v bok si je položil." Neb zhuštěně náladová
skizza jižního kraje: "Vidím prach, který cestou se
zdvihal, když omnibus jel mezi révou, pokojt"t jižní
dusno, frak sklepníka. Nic už více." Nebo dva
obrazy, pravdivě kruté introspekce "Samota
kočka sedne mi v týl, předouc, mne ukonejší" a
"Tak jako netopýra na dřevo přibíjí vrat, chtěl srdci
bych učinit svému". Tohoto žádostivého pijáka
smyslných dojmů znali jsme ovšem již z "Výprav
k Já"; co však tam bylo zvědavostí, proměniio"se
v 'J" Úzkostech a nadějích" v bezpečné poznání. ~

Ale v novém .básnickém díle'rozšířilaJse'j oblast
smyslového chápání a vznícení Theerova o~celou
řadu možností. Vedle rušného světa davů zná