Lyrický čin.

Za jedné z těch zmatených a napiatých chvil,

,v nichž mládež, hnaná neznámými a tím
neodolatelnějšími silami svého pobouřeného nitra, ocitá se
před záludnou křižovatkou sterých vábivých cest,
vykřikl na samém prahu své básnické dráhy
mladý poeta významné jistoty a tuchy ve
zpúsobě výmluvné apostrofy k staršímu druhu, v
jehož verších nalezl překvapen obraz vlastní své duše.
Bylo to před dvanácti roky, když spisovatelé
nového pokolení hleděli k Otakaru Březinovi jako
k sladkému a moudrému mistru onoho básnictví
synthetického, které, opájejíc se plnou nádherou
života a vesmíru, podává přece pouze jeho podstatu,
zákonnost, essenci. Tehdy zaznamenal Otakar Theer
na první stránky své veršové knihy "Výpravy k Já",
kterou připsal básníku "Stavitelú chrámu", tato
jasnovidná a hutná slova sebepoznání: "Cítím, že
jsem byl tím hledajícím, tím marným jezdcem, jenž
pádí za tajemstvím svého vlastního nitra. Nejistota,
hledání, tajemství byly pro mne zároveň rozkoší
i bolestí, zklamáním a nadějí." Řešením psycholo-