MLi2:0VI: A OSUDY.

143

meč. Z "Pohanských plamenů" zapomeneme stěží
na jemnou humanistickou variaci zádumčivých veršů
"Eheu, fugaces, Postume", do nichž graciósně
zachycen pablesk XV I. věku. Tak zalehne nám
hluboko v mysl zaéhmuřená samomluva Caravaggiova,
temně podmalovaná, s tvrdou a mohutnou
modelací obrysů. Pobělohorská ballada se sarkastickou
pointou "Apoštolové" ze stejnojmenné knihy působí
jako prudký sled nenávistných výstřelů, které
vypálila vášnivá zášť k protireformaci. A přece psala
tuto tragickou grotesku táž ruka, která v monol9gu
Ignáce z Loyoly před Františkem Borgiášem
nakreslila v mohutných hieratických rysech děsivě
pravdivou tvář Societatis Jesu s tim zevním ledem
maskujícím zkrocenou vášnivost, že čtenář přímo myslí na
velkolepou sochu vychrtlého a pathetického Borgiáše
na Karlově mostě od krajně barokního Brokoffa.

Několik takových básní odškodňuje čtenáře
i kritika za drtivou únavu, již značí četba i analysa
cyklu "Svědomím věků". Ovšem právě tyto
mistrovské kusy dávají iměřiti hloubku úpadku, který značí
básnic~ý průměr trilogie od zralého Macharova
umění. Jsou jeho velkou cH, ale i přísnou obžalobou.
A přece: nevěříme, že by úpadek byl trvalý a
konečný. Básník, jenž, třeba výjimečn~, dovedl se tak
dramaticky útočným pohledem podívati v ukrutné
oko dějinné tragoedie, bohdá ucítí zase ve svalech
a v mozku dramatickou sílu, aby se vyprostil ze
spárů ďábla mechanismu. A zatím co krátkozrací
Macharovi obdivovatelé koří se právě tomuto jeho
období úpadkovému, čekáme my, kdož ctíme v něm
především básníka schopného dynamické velikosti,
až se vyprostí. Pak zatleskáme mu právě tak
opravdově, jako jsme dnes zasyčeli. Vše z plnosti
přesvědčení a z plnosti důvodí'l. Vyložili jsme je snad
dosti zevrubně.