liO

ARNE NOVÁI\:

vých linií, kde jeho současníci byli barevnými malíři
impressionistických dojmů a temnosvitnými ~virtuosy
šeřícího se citového života. I jeho nové knihy jsou
přísně intel1ektualistické: odtud jejich suchost a
střízlivost, ale i jejich jasná, mužná, tvrdá upřímnost.
Bohužel nepostavil Machar do jejich služeb nejvyšší
dary svého intel1ektualismu. Jeho rozum koná zde
sice v hojné míře funkci hromadící, kupící,
sběratel;kou, avšak nevyrovnává jí činností třídící,
odlišující, vylučující. Machar tentokráte strávil své síly
příliš v mechanické rekonstrukci a nepostoupil ke
hlubokomyslné interpretaci. Prominul si též všecko
zhuštění, soustředění, všecku námahu zkratky,
každou obtíž zámlk, nápovědí, umělých point. Proto
většina básní působí tak prozatímně, nahodile,
libovolně. A přece nelze jich nazvati pouhými náčrtky:
tomu vadí ta nepoměrná přítěž učených poznatků,
kulturních jednotlivostí, historických materialií,
snesenýchúmQrně básníkem. jsou to tři knihy velmi
poučné. Historická repetitoria, paedagogům vítaná
skladiště pro školní čítanky, hotová kulturní,
umělecká a náboženská kolektanea. A však to se
literárního. kritika konečně netýče.

VI I.

A básnická forma posledních tří knih
Macharových? Právě na ní poznáváme nejbolestněji, jak
umdlely a usnuly vyšší schopnosti poetova intellektu
při mechanickém tvořeni. jak bylo libovolně
improvisováno bez autokritiky. jak básně vznikaly bez
revise,bez retuší, bez úzkostného stilisování. Mnohé
z nich psány jsou pouze pro zrak, aniž by ucho bylo
kontrolovalo rhytmický chod, hudební. plnost rýmů,
zvukovou stavbu větnou.