M1I1()vr 11 ()Slll)\,.

139

tím, že nemá krajinného pozadí, na němž by se
rýsovaly postavy, a z něhož vyrůstaly by děje.
Nedostatku toho nenahradí volně vložené krajinářské
momentky, které jsou beze vztahu k epické
podstatě knih. I v tom Machar se zpronevěřil svému
starému umění. Řecké jeho motivy byly prosyceny
vůní hellenské půdy, zrcadlily jižní nebe, zvučely
hudbou hymetských včel. Zamračené děje "jedu
z judey" vstávaly jako přísné stíny ze slavné
Campagně, která nemizela ani na okamžik i v dějinné
filosofii "Říma" z dohledu. Odlesky tohoto krásného
názoru o jednotě vlašské půdy a italské národní duše
kmitnou se ještě sem tam v "Pohanských plamenech",
"Barbaři" však a "Apoštolové" nemají takového
pozadí. Výjimky potvrzují jen správnost našeho
kritického požadavku. Kolik získala suchá
bohoslovecká disputace mezi Chelčickým a Biskupcem na
břehu rybničném tím, že do ní šplounal stesk vody
a šuměl povzdech rákosí! jakou kulissu dala Praha
hořící v slunečním západě zklamanému gestu
znechuceného Zikmunda? jinde však nepozval jí básník
nikde za tragickou účastnici našich dějů, nesnažil se
přečísti protireformační drama z jejího zdiva, z pláče
jejích zvonů, z šedomodré mlhy jejích chrámů. Zdá
se mi, že Svatopluk Čech měl ve svém "Václavu
z Michalovic" jemnější a umělečtější instinkt pro
účast tohoto genia loci v našem dějinném. dramatě.

VI.

Básníkův poměr k pramenům a předlohám patří
k oné oblasti umělecké činnosti, kterou výhradně
řídí intellekt. Machar platíval vždy za příkladného
básníka intellektualistu; za ostrého kreslíře rozumo-