13R

ARNF NOVÁK:

prostořekými sbírkami důvěrných sdělení; opatřil
si .• pomůcky náboženské i umělecko-historické.
Zpracoval tyto dokumenty, leč neovládl, nepřemohl jich.
Nenabyl k nim náležitého odstupu, aby odlišil
podružné od podstatného, nepřekonal v sob.ě jejich
jednostranného a malicherného poj etí, nevyprostil
se z jejich povídavého tónu. Svazky Tomkova
"Dějepisu města Prahy", kde fanatický mikrolog přejímá
z letopisných svých pramenů zprávy o místních
nicotnostech, probíráme se shovívavostí k této pedantické
a krátkozraké důkladnosti. Ale co říci o moderním
básníku, jenž přeruší epické vypravování o sporu
císaře Jindřicha IV. s papežem zprávou o vylíhnutí
neopeřených havranů v Pechnicích? Jenž román
lásky Lippa Lippiho přerve výkladem o příbězích
jakéhosi posvátného pásu Madonnina? Jenž prudce
se valící tok umělecké konversace Raffaellovy
zastaví bezvýznamnými historkami kardinálskými?
Ať jsou tyto episody úmyslnou nápodobou
neobratného slohu Macharových pramenů, či ať jsou prostě
z nkh převzaty, ukazují, jak historická předloha
bránila básníkovi zmocniti se bezprostředně samé
látky. Její podstaty, její epické tresti, jejího
lidského jádra.

A tato odvislost, buď schválná, buď nahodilá,
jde až do jazykových podrobností. Machar
nezčešťuje cizích jmen svých pramenů, mluví o papeži
Gregoru VII., císaři Heinrichu IV., zase o papeži
Leonu X., králi Henrym IV., ba dokonce o Jungfer
Gertrudě: což necítí právě on, jenž české řeči dovedl
tak vtisknoutisvůj spár, že i tato jména volají, aby
byla přetavena, rozpuštěna, překuta? Snad jsou to
maličkosti, ale přece symptomy. Najdou se i jinde
.Protože Macharovy prameny jsou většinou rázu
výpnivného a to z dob, kdy nebylo přírodního smyslu,
trpí většina Macharových nových epických básní