132

ARNE NOVÁK:

Pod cirkevni korou bují hellenské jaro, aby ji
ko-nečně prorazilo; nevěřte však, že tentokráte zvítězí
kladné hodnoty života .. V umění ovládnou planí
rutinéři,na trůnech rozkošničtí egoisté a v srdcích
konečně temná a chmurná protireformace, vražednice
všech laskavých pudll lidské bytosti. A Ipřijdou
"Apoštolové" .

Reformationis primordia salubria et
compendíosa. Řeční, káže, horuje se mnoho; náboženské
traktáty vkládají se do verši'!. Jednotě dostává se
v duchu Denisově jednostranné' apotheosy; Bílá
Hora se probírá s nebásnickou důkladností Mistra
Cam pana. Vítězí aspoň tuto idea reformace,
nehmotný princip, pravda boží? Starý dějinný
pessimism básníkův jest silnější: nad reformací triumfuje
protireformace, protože se opírá o meč a o ďábla.
A znovu volá Ježíš na kříži velkým hlasem: "Elói,
Elói, lama zabachtani!"

Macharovy knihy nepatři k moderní
novoidealistické renaissanci: nejen jednotlivec, ale všecko
lidstvo jest v nich vázáno hmotnými silami, které
v temném a beznadějném determinismu podla~nují
a omezují velké projevy mravnich sil člověka. Uhrn
zla přesahuje daleko ethickou vůli člověka, která
nepřelomí svých okovů přes všecko úsilí velkých
osobností, jež jsou jedinym kladem této hořké
planety. Dějiny jsou v poslednich důsledcích obětí
ďábelského mechanismu. Bohužel, samy poslední
Macharovy knihy. básnické také.

I I I.

Nečekejte v marné důvěřivosti, že Machar ve
třech svazcích "Barbarli", "Pohanských plamenů"
a "Apoštolů" proměnil v jednotící soustavu dějinně