MUZOVJ: A OSUDY.

120

rozumět, vzíti na svá bedra kus jeho hoře, sesíliti
jeho protest a souhlasiti s jeho dějinným
pessimismem: s nimi chce obcovat, do jejich krajín touží
putovat, jimi zalidní svoje knihy. Tak zasvítil mu
i Damašek jeho smyslů, barevný a slastný Krym a
později též Italie, nikoliv exotickou dálkou,
chvilkovým dojmovým dobrodružstvím, nýbrž jako
domov duše, pro který básník právě dospěl, kde po prvé
se napila roztoužená mysl ze skutečných zdrojů
jižního neromantického jasu, klidně rhytmované
harmonie. Jen takto možno porozumHi Macharově
antice, kde císařský Řím jest bytostným středem,
a povrchněji pojatá Hellas pouhou předmluvou.
Macharovo Imperium Romanum' není naprosto
objektivním obrazem, získaným ve~studiu a v
kombinaci: za každou postavou sténá výkřik básníkův po
svalnaté síle, po rozumovém zákonu, po hromadné
kázni, výkřik, jenž vycházel z hlubin věku
úpadkového, rozvolněného. I v "jedu z judey" nebo v
obrovském pamfletu, nadepsaném "Řím", jest koncepce
krajně osobní, ač básník užívá namnoze masek a
pseudonymů; zaměňte hesla judaismu a křesťanství
slovy romantika a dekadence a pocítíte, jak se i tuto
pádně a neodbytně vrývá do vaší mysli zkrvácený
spár nejosobnějšího básníka.

Pohříchu ne již všude. Samo dekorační
přičlenění ornamentální knihy "V záři hellenského slunce"
k logickému celku "jedu z judey" oslabuje účin,
neboť básník zráží svou vlastní methodu. Uznává
po prvé nadvládu látky nad tvůrcovou osobností.
Evokuje figury pro figury, výjevy pro výjevy,
scenerie pro scenerie, aniž sám se vzrušuje a vzněcuje.
Uvádí do své knihy cizince, jimž není přítelem ni
sokem; 'Zabývá ~ť deskripčně životními útvary, ke
kterým nemá poměru;~řeční a medituje othematech,
daných zevně, prameny, předlohami. Neodolává

9