128

ARNE NOVÁK:

ať se jmenuje dekorací či popisným objektivismem.
Neznaje ohledů a smlouvání, vypověděl boj .na nůž
onomu pohodlnému a trpnému mechanismu
veršovců bez temperamentu, kteří závisíce na básnické
látce, sbírají motivy, loví figury, slídí po sceneriích.
Jeho opravdu mohutná poesíe, i když jest epická,
má ráz velké zpovědi; každý rys má svůj vztah
k básníkovu životu, jak jest prožit, probojován,
protrpěn. Odtud Macharův prudký poměr lásky
k Nerudovi a prudký poměr nenávisti k Zeyerovi.
Neruda nenapsal verše, aniž by nenamočil pero do
své husté a temné krve, aniž by básnický obraz
nevytrhl z vlastních intensivních zažitků, aniž by
neodposlouchal rhytmus vlastním tepnám a vlastnímu
srdci. Naopak Zeyer, jenž se vůči životu nezbavil
cizineckého poměru, spokojil se častokrát
obnovováním cizích obrazů, parafrasí daných látek,
pokornou službou básnické objektivnosti.

I historická poesie Macharova řízena byla v
kořenech svých krvavou subjektivností, dynamickým
odporem proti každému mechanismu. Bodli jste
ostře nabroušenou dýkou k srdci postav na jeho
historických plátnech, a tryskala vlastní básníkova
krev. Rok 1897 jest terminus a quo. V naze upřímné
knize ,,1893~1896", která později mezi sbírkami
Macharovými zcela zmizela, našel básník po prvé
vztah k antice: vášnivý, divoký, paradoxní vztah.
Valerius Asiaticus, Nero, JuHan Odpadlík, vztahují
k němu_přes němé a hluché věky ruce, a básník,
odcizehý svým vrstevníkům, chápe se dlaní těch prudce.
Nejsou to vyschlé, vybílené, drolící se ruce marných
mumií, nýbrž rhytmuje v nich horečná krev, vibrují
pobouřené nervy, žhne vlhká pleť; ave, poeta,
resurrecturi te salutant!

Básník prosí Merkuria, aby mu přivedl z
podsvětí pouze stíny těch duchů, kteří dovedou mu po-