Mulovf. A OSUDY.

127

I.

j. S. Machar neobvykle rozšířil a prohloubil
kolísavý pojem básníka moderního. Složitým a často
překvapujícím svým rozvojem dal mu velmi široký
obsah. Byl moderním básníkem v rozmarných svých
začátcích, kdy prožíval prudké srážky nervního
impressionismu s ironickou skepsí. Leč zůstal jím též
tehdy, když oddal se důslednému kultu rozumu a
když pozvedal kovové desky kladných hodnot.
Milovali jsme v něm moderního básníka, dokud s
něžným rozechvěním a s důvěrnou trpělivostí hledače
bolestných odstínů a lkavých polotónů analysoval
vibrující nervstvo soudobé bytosti ženské.
Přehoupl se však po té k synthetickému postupu a
vyhledával pouze mužské charaktery, jakoby ulité
z jednoho kusu pevné spěže bez puklin a kazů:
nepřestal při tom býti moderním básníkem.
Definovali jsme jeho modernost tím, že vlil do napiatých
tepen prudkých svých veršů všecku specifickou
vášeň, zášť a nevěru našeho věku, a hle, jeho díla
nepřestala působiti moderně, když s úporným a
fanatickým svým rozumářstvím rozhodl se pro moudrost
nečasovou, pravidlo nadosobní, studený stoicism
věkovitý. Silná a tvrdá osobnost trvala, a různé fase
nepřestávaly býti vyhráněny v určité soustavě
hlubší jednoty.

V ášnivá modernost Macharova spočívá v
odvaze a v schopnosti dynamicky zdramatisovati
všecko, čehokoliv se jen dotkne kypivou a nespoutanou
silou své jednostranně mužné a protiromantické
personality. Všude krvácí a kvasí bolestný a dravý
otisk jeho orliho spáru, jenž se hluboko a nelitostně
vrývá, aby chvátil tím bezpečněji. Machar
vymycoval krok za krokem ze své poesie každou lhostejnost,