121

ARNE NOVÁK:

I lidé Šaldovi, ozbrojení tak lesklým, dobře
kaleným krunýřem životni odvahy, unikají, jak
dovedou, tomuto strašnému poznání, které možno si
uvědomovat v samé hodině smrti, ale ne za života, ba
také několik dní před smrtí nikoliv. jsou-Ii naivnější,
jako Miinz, prclnjí před ním k Bohu, ochránci hodnot
absolutních; jsou-Ii raffinovanější jako ta, jíž říkali
Frau Land, zachraňují se před ním do humoru velké
skepse a velkého zklamání těch, "kdo byli narozeni
k uctívání a k službě v lásce". AVŠ3k i tentokráte,
když padnou všechny závgje a když duch je zcela,
zcela sám, zbývá příroda. Saldův poměr k ní v této
knize jest velmi složitý. Žáku Vignyho není příroda
prostým, důvěrným faktem, jenž rozumí se sám
sebou. I k ní jest třeba se protrpět, probojovat,
prostrádat. Hasan pochopí jiskření hvězd ve svatých
tmách po prvé, když k němu. bídákovi, vykřikli, žena
i přítel, slovo rozhorleného hrdinství. Erna Landová
vstoupí v poměr k modrým kopcům svého domova
teprve, když velká láska vykoupila v ní herečku.
V náladové próse "Z roku pokoření" zpívá ze
smolných štěpin čerstvého dříví celé osvobození z hanby
a bídy velkoměstského proletářství. Ale pak, když
Z1platí člověk nejvyšší daň utrpení a žalu za
porozumění přírodě, jejím travám a keřům, prament"tm a
horám, čím, čím vším jest jemu! Potom i v Šaldových
prósách, kde jsme se obdivovali psychologii
raffinované až k ledovosti, temnému a těžkému kouzlu
přezrálé civilisace, ironickým a tragickým
paradoxt"tm, zavlaje nový, vlahý, jarní vzduch lyriky až
posvátně čisté. Ale tu budeme píti v plných a
žíznivých doušcích teprve, až vyjde svazek jeho veršů.
Osvobozujících veršú velikého kritika.