122 .

ARNE NOVÁK:

Při tom stíhá je jakýsi nepokoj, stupňovaný až
k horečce, jakési donjuanství poznání i rozkoše,
jakýsi faustovský pud, žádající věčného
přepodstatňování se. Co píše básník o arabském soku a zvědavci
náhody, mrzkém Hasanovi, platí v duchovnější
obdobě i o poetovi Varjanu i o umělkyni, zvané Frau
Land a konečně ve sféře smyslové erotiky o
zhýralém hraběti Kryštofu des Loges: "Byl to člověk
nepokojný vnitř i vně; těžko bylo mu n(něčem se
ustáliti, tíže v tom setrvati. Od dětství miloval nepokoj
a změnu. Každá věc zhnusila se mu, jak ji poznal,
byť jen povrchem, a dříve než jiní, domníval se, že
všecko prohlédl. A rychle střídal přátelstvíJ.i
nepřátelství, jako rychle měnil oděvy, souložnice,
zaměstnání, libůstky. A jako rád zpěnil koně pod sebou,
až chvěl se na celém těle, tak toužil uštvati desaterý
život, kde jíní proklímali v sedle, kolébáni volným
klusem, život jeden."

Pro lidi tohoto nebezpečného a výjimečného
typu, v němž se kříží dobrodruh s umělcem, není
než jediná přijatelná forma života: experiment.
Šaldovy postavy stále a vždy experimentují, čím
odvážněji, paradoxněji, zločinněji, tím lépe.
Nelekají se žádných hranic: paní Erna Landová počne
experimentovati se svým úspěchem, se svým
uměním, se svou tragičností; plukovník Mi.inz hodí
v sázku mládí a štěstí svého dítěte, aby vyhrál na
nebi vojenskou satisfakci, a za jakou cenu
experimentuje dokonce spisovatel Jan Varjan! Tento
dandy a svůdce, proniknutý až do poslední buňky
jedem Kierkegaardových fanatiků hříchu, zadrhne
svůj solneszovský osud na dva odvážné uzly: živí
své dohasínající, marné a studené umění teplou krví
hrdinské a skoro svaté ženské bytosti a o tuto ženu,
pramen posvěcující milosti, svede divoký zápas se
samým Bohem. Experiment podniknutý s mrazivě