Mu2ovl" A OSUDY.

121

neprávem Zl dědictví romantiky, a jež byly
nedostupny jeho statickému pojetí· života. Měl jistě
pravdu, že umělce nejednou svádějí k
psychologickým skokům, jež mají nahraditi trpělivou,
souvislou, pomalou motivaci velkých duševních
přerodů (neušel tomu úskalí ani Šalda právě v příběhu
paní Landové), ale nedovedl pochopiti, že právě
v nich a snad pouze v nich nejplněji propuká
synthetická schopnost pravého básníka.

Skoro všecky postavy, jimiž F. X. Šalda zalidnil
své povídky a románové studie, patří k jednomu a
témuž lidskému typu, v naší poesii skoro takřka
novému. Jsou to lidé zralí a znalí, oklamaní a klamající
milenci života a všech jeho záludných darů, mužové
a ženy velkých zkušeností psychologických, kteří
daleko za sebou nechali mládí a všecku naivnost.
Nesouce na hrdých plecích tíhu pokročilé a
raffinované civilisace, snad se ani nenarodili
prostoduchými a bezelstnými, a příliš záhy otrávil je život
svými pomalu, avšak jistě působícími jedy. Mezi
touhou a činem leží u všech složitá a těžká reflexe,
která se věsí na paty každému citu a každému hnutí
smyslu a nervů; není jistě náhodou, že všichni,
nepíší-li deník, vedou dlouhé samomluvy a svěřují se
noci, samotě, přírodě se svými dumami. Velmi záhy
kreslí jim život malou kolmou vrásku trpké reflexe
mezi obočí a rýsuje jim posměšný, ironický rys kolem
jemných rtLI, abych mluvil často se vracející
fysiognomickou řečí Šaldovou. Ale tito reflexivní a
raffinovaní duchové, jejichž úpadkovost není hypothesou
přírodovědeckou, ani dekorací literární, nýbrž přesně
zjištěnou psychologickou zkušeností, neztratili tím,
že život znají až na dno jeho ssedliny a kvasnic,
schopnosti a touhy žít. Naopak jsou lačnými
požívači všech možností osudu a neustávají vyhledávati
nové formy životního požitku a duševního zúčastnění.