120

ARNE NOVÁK:

zevními ději svých postav, leč není to pohodlný,
pravidelný, každodenní tok života, jehož vlny tu náš,
zájem strhují, - Š:l1da miluje z celého osudu
člověkov a jen dvě, tři velké situace, v nichž se jeho všecka
soustředěná osobnost vzepne, aby vzdorovala osudu,
a v nichž pak padá k zemi, buď oblita očistn).m
světlem tragické krásy neb sražena v groteskní pose
uboze směšného lidství. Pro takový hrůzný a
polosměšný výjev posledního honu za mladou, nahou
vášní, jenž se promění v pitvorný hon za smrtí, psán
jest příběh o "Hraběti Kryštofu des Loges". Celá
tragikomedie "Modloslužebnika" vyhnána jest do
krajností jen proto, aby dvě scény odhalily bizarrní děs
Mlinzova "smilství s neplodnou Chimaerou": v'jedné
zavírá se pokořený voják před světlem a životem, aby
sepsal marnou obhajobu své ponížené cti, aniž přece
může se zamknouti před pohledem života, který
přijde v zlé vlašské masce nenáviděné a sestárlé
milenky Assunty, a v druhé scéně pádí pološílený,
polosměšný Mlinz se starou zkrvavenou šavlí přes župan,
chtěje vyrvati svou domnělou dědičku a milovanou
dceru lásce a životu, aby sám padl jako žalostný don
Quijote v pospassmrti. Ale vedle těchto scén,
zbásněných na samém rozhraní grotesknosti a
tragiky, jsou v knize i výjevy vznešeně: tragické a i
v těch se krystalisuje celý osud jakoby rázem v
mystickém rozjasnění. Uvádím alespoň jednu z nich:
paní Erna Landová pálí hluboko a vysoko v lese a
vysoko v pohoří a ještě hlouběji v noci všecky
milostné památky po jediném muži, který mezi tolika
milenci byl jí osudem, a čeká, až studený vítr uhasí
oharky, a až ranní úsvit zaplaší očistné hvězdy: zde
láme se sudba tragické a zároveň ironické herečky
ve dví, a z hříšnice, mluveno církevně a lidově, stává
se kajícnice. Nic nenáviděl naturalism více než
takové velké symbolické výjevy, které pokládal ne