118

ARNE NOVÁK:

arabesce povídkové, jednak k úmyslnému zatěžování
děje reflexí, takže práce se rozrůstaly až románově.
V posledních rocích naopak zhušťuje, krátí,
sestručňuje, takže jeho práce tuhnou v klassický útvar
novellistický ostrých dějových obrysú a pregnantní
psychologické charakteristiky, aniž přece se tratí
cokoliv z lyrického kouzla a z tragického oparu ¸
pouze barbar by hledal prototyp stromu v tom, že
by osekal všecky kvetoucí a bohatě zlistěné větve
a haluze a vyhnal z nich zpěvné ptáky a bzučící
včely' .

Šalda reklamuje sám pro své povídky čestný
browningovský název "dramat duše"; ještě ostřeji
bychom je nazvali snad duševními monodramaty.
V každé novelle neb románové studii Šaldově stojí
jeden, velký, ironický neb tragický osud: odtržen od
společnosti a vzpíraje se zpravidla jejímu
hromadnému řádu, žije tu nějaký bolestný samotář celou
tíhu lidského bytí, za sebe a pro sebe, čistě jen na
svou pěst a ve své režii. Tyto básnické monografie
jedinečných, a přece nejednou symbolických figur,
jsou nejpřikřejším protikladem každého
naturalismu: s hrdou a důslednou misanthropií jest v nich
jednotlivec odtržen právě od toho, s čím jej
naturalisté tak usilovně a tak přesvědčivě vázali, od doby
a od prostředí, od rasy a od kasty, od fysického i
duševního okolí. Ironický spisovatel Jan Varjan právě
jako tragická hříšnice a kajícnice Ema Landová nebo
zrazený a zahořklý voják plukovník MUt1Z, tyto tři
největší postavy knihy, rozpomenou se na společnost
teprve ve chvíli, kdy se proti ní postaví do boje
na nůž; do té doby míjejí jí s opovržlivou
lhostejností, necítíce nižádné souvislosti s ní. A hle, právě
tomuto zapřisáhlému individualistovi, jenž v
nakvašeném úvodním slově mluví s takovým
despektem o jakékoliv "karakteristice hromadných útvarů