MUí'ovf' A OSUDY.

117

fosforeskujících myšlenek, ale sotva kdo z posluchačl'!
nepochopil, že mu nad hlavou š..umí a zpívá kus
nejosobnější zpovědi. Ve F. X. Saldovi vždycky
doplňoval krítik básníka, nebo přesněji řečeno: kritik
stále v něm zápasil s poetou!. zrazuje jej a jsa jím
zrazován. A proto když F. X. Salda přistoupil k první
bilanci životního svého díla, aby je výběrem i
seřaděním sám soudil, ale i jednotil, vykazuje
básnickým knihám rovnocenné místo vedle svazkú kritik
a essayú, staví do brány svých vybraných prací
sbírku povídek, do středu komposici románovou a
do závěru cyklus lyriky, svoje to privatissimum.
Ovšem, pouze naivnímu čtenáři múže se zdáti, že
toto malebné střídání knih básnických a kritických
definitivně rozřešuje poměr obou literárních sklonů
v osobnosti Šaldově; naopak: do kritických úvah
padá často v plných a zpěvných proudech jeho
lyrismus a v povídkách nejednou zatkne svl'!j břitký
spár kritické pozorování života a lidí do epické
pohody, v básních leckdy prozradí raffinovaná narážka
nejen kulturu, ale i úhel nazírání ducha, kritického
a v essayíCh kreslena jest mnohá literárrtí či
umělecká figura po zpúsobě románovém. Leč celou
peripetii dramatického toho poměru nebude lze
přehlédnouti dříve, než budeme míti v ruce všech sedm
svazkl'! spisú Šaldových, z nichž vy~el první,
obsahuje "Život ironický a jiné povídky".

Kniha povídek Šaldových uzavírá žeň posledních
osmi let; pouze zralým a vyspělým výtvorl'!m přán
přístup do sbírky. A přece každý poněkud pozornější po~
hled na uměleckou organisaci sedmi těch čísel uhodne
okamžitě, že i posledních osm rokú značí u
ŠaldynovelIisty vývojový vzestup a umělecký rúst od
etapy k etapě. Když psal románový příběh o "Frau
Land, hříšnici a kaiícnici" a ještě o tři roky později,
kdy vznikl ,.Život ironický", tíhl jednak k malebné