MU?:OVE' A OSUDY.

109

děj vesnických romanu: nevypráví o venkově za
velkého veřejného vzruchu, jaký přínáší na př.
volební a náboženská agitace, a třeba že v několika
scénách nadhodil vpád socialismu na venkov,' přece
se v jádře vyhnul oné rušné dějové sféře, do níž
Antonín Sova zaklel události svého "Tómy Bojara".

Je-li proti generaci otců v "Duši pramenů" svět
patriarchálních dědů posunut do pozadí, rozrostly se
v románě nepoměrně ony partie, kde spisovatel
psychologicky zpodobuje svět mládeže. Nikoliv k
prospěchu románu, nikoli s uměleckou hospodárností.
"Duše pramenů" jest exponována jako román rodiny
Šolarovy, v níž básník nesporně zachytí! mnoho
z vlastního rod u. Vedle Šolara, který celou povahou
dobře hověl Matějkovu sklonu rozumářského
hloubavce a neumdlévajícího debatéra, nesou s počátku
děj Šolarovy dvě děti, dospívající a vážná dívka Jula
a rozkošný hošík Jenda. Jula vnáší do knihy živel
erotický, u Matějky stlumený, plachý, jen skrovně.
smyslností podmalovaný, kolem postavičky Jendovy
pak nakreslilo umné a skutečně básnické pero
spisovatelovo celou spleť kouzelných přírodních,
zvykových a' náladových arabesek, že čtenář lituje,
když se šachovnice knihy náhle mizí tato půvabná
postavička, provázená stále kusem přírodní vůně
a jarního slunce. Místo dětí Šolarových stává se pak
representantem mládeže a brzy i hlavní postavou
románu Jindřich Liška, jedna z těch nesčíslných
problematických povah, jimiž jsou zalidněny
přečetné romány posledního desítiletí. Načrtli jsme již
v několika větách duševní obraz oné mladé generace,
která oklikou přes myšlenkový nihilism posledních
výhonků pokrokového hnutí se vrací na venkov,
aby se ve smyslu ruské literatury tam oprostila,
zlidštěla, čili, mluveno s Matějkou, našla duši
pramenů. Josef Matějka, který se tímto typem obíral