Mu2ovf: A OSUDY.

105

z otěží; reliefnost nebyla vždy jeho darem. Jsou
u něho spíše pravidlem než výjimkou strany plné
krásného, jemného, pečlivého detailu, ale bez
úhrnného soustředění, bez pevné kostry, bez jednotící
linie: tříšť psychických arabesek
.-
A takový byl i jeho sloh, ciselovaný, hledaný,
kroužený a kroucený někdy až k baroknosti. Na
každém Matějkově odstavci bylo úsilně pracováno,
broušeno, hlazeno, než dospěl tvaru ne-Ii definitivního,
tedy alespoň nezvykle nového a překvapujícího;
Meredith nebyl nadarmo nad jiné oblíbeným autorem
M1tějkovým. Není vždy smyta s Matějkových period,
přetížených a strojených, námaha, s jakou je
stilisova!. Jako při všem, zúčastnil se při slohovém úsilí
Matějka dvojí, vzájemně rozpolcený, Matějka
rozkošnický sensitiv a Matějka ironický analytik. Ze
slastné a vlahé koupele smyslových postřehi't
vystupuje úvodní věta práce "Vokovech země": "Horké,
krvácející tóny večera roztékaly se do měkké hnědi
s lehkým fialovým nádechem, patrným zvláště v
korunách ovocné aleje na lukách prosáklých důvěrnou,
hlubokou červení ostřicových lat." Naproti tomu
kolik jedů ironického mozku vssála partie "Malého
proroka", kde zachycuje se nálada mrzáčkova:

"Anebo: vtlačit se do očí některému vítězi
nejobdivovanějšímu u podjezdu slavnostní síně, a tak jako
prohodit kamarádské slovo, jakési "Bratře" mezi
dvojí přivření víček... mezi skvělé obrazy tam
nakupené, pevně, jistě ... jaká lázeň vonná, vřelá,
sladkál" Tam, kde Matějka mohl se plně oddati
zálibn 'mu umění stilisty, pohrávajícího arabeskami,
obrazy, ironickými příkrasami, kde jeho
analytický mozek a sensitivní smysly postavily se do
služeb rozmarného formalismu, kde vše bylo
větnou pěnou, slohovým pelem, uměleckou bravurou,
vznikaly kusy paradoxně a kapriciosně jedinečné ...