102 ARNE NOVÁK: nýbrž sbírá, reprodukuje, referuje; nestačil jim však také psychologický mechanism některých čerstvých pokusů, při nichž v mlze studené analysy se ztratily všecky barvy světa a všecka dobrodružství života. V době, kdy básnický talent Růženy Svobodové počal rozkvétati nejkrásnějšími květy, toužili mladí spisovatelé, v mnohém žáci básnířčini, po synthetickém umění románovém, které neseno velkým lyrickým dechem volné subjektivnosti ztělesňovalo by dramatické konflikty lidského srdce s osudem a které by dávalo odehrávati se typickým ději'tm na sytém pozadí společenském i přírodním. Matějkův druh v životě i v literární snaze a jeho vydavatel, Karel Sezima, píše o tom výrazně: "Snili o zmnoženém bohatství intellektuálních rozkoší. O umění rozšířené klaviatury, jež by i realitě dalo, což jejího jest, a nezapomnělo, že i ona, vyvolávajíc dojmy, již tím skládá podstatnou část duše a je toliko rozšiřenou její oblastí, rubem a komplementární hodnotou její. Vycházet tedy ze skutečnosti, ale neokreslovat ji chudou a rozl1ďující, nýbrž množit, stupňovat, násobit ji. Vylít veškeru vnitřní svou složitost a plnost na výtvor, vylít do něho všechen větrný oheň tempe.ramentu, všecko napětí rozbouřeného mozku, všechen zpěv rozhoupaného srdce. Slovem, chápat í podávat realitu jako subjektivní kreaci duše." Kolik uskutečnil Josef Matějka z této touhy svého pokolení? Slovesná jeho pozůstalost odpovídá k otázce té mnohem příznivějí, než román "Exotikové", v němž se ironik nepřetržitě přel s impressionistou, zvědavý zpovědník duše stále byl přerušován rozkošnickím malířem fiktivní skutečnosti, zálibný pěstitel malebného slova se co chvíli srážel se suchým, studeným kronikářem. Z novellistických čísel odkazové knihy (vylučuji ze svého rozboru obě allegoricko-symbolické mlhoviny, scénicky upravené