MU2:0Vť A OSUDY.

95

lidové, grafiku i plastiku, architekturu měst i
zahrad, Francií vedle HoUandska a Španělsko s
Japonskem. Nebyl to zájem dle předpisů
uměleckohistorických učebnic, ani dle cestovních př,íruček;
Jiránek neostýchal se přiznati, že opouští často díla
největších mistrů, před nimiž se cítí příliš malým,
aby se docela oddal t. zv. menším jménúm, s kterými
"se setkává v některém z hlubokých instinktů lidské
bytosti: v stejné bolesti, v stejné smyslnosti, v
stejném pojmu o kráse". V tom byl virtuosem: našel
si málo navštěvovanou obrazárnu, zadíval se na
obrazy podceňovaného mistra a zažil tak znásobený
dojem výtvarný. Tak dovedl roznítiti pro sbírku
Esterházyovu v Pešti, tak dovedl vykouzliti prvý
požitek před obrazy Arendta van Gelder, na jehož
,.Vertumna a Pomonu" se chodí lidé do Rudolfina
dívat teprve po Jiránkově článku.

Ještě jednu kulturní virtuositu pěstoval
umělecký rozkošník Jiránek s vášní: dojmové tuláctví
v krásných sceneriích. Snad naučil se mu od velkého
egotisty a hedonisty uměleckého Mořice Barresa,
jehož nádhernou "Knihu krve, rozkoše a smrti"
přebásnil zcela kongeniálně, našed v ní celou klaviaturu
příbuzných doj mů a nálad (Španělsko, tanečnice,
lásku ke stromům). U nás však málo kdo znal jako
Jiránek umění "flaner, chodit bez cíle, ale s očima
otevřenýma pro každou zajímavost a každou krásu,
pro novy detail, nebo nuanci už známé scenerie, pro
nenadálé osvětlení, neočekávanou perspektivu". Tak
vznikla celá kniha "Dojmů a potulek", k níž by se
z časopiseckých článků dal snadno sestavíti druhý
svazek. Nejde o prosté, naivní dojmy
sensualistického malíře, jakými napěchována jest na př.
korrespondence Slavíčkova; výtvarné oko jest stále
násobeno kulturním zorem; barevný postřeh udržuje
rovnováhu s meditacf historickou neb ethnografickou: