92

ARNE NOVÁK:

dátI nejen pointu, ale i symbolický smysl; chápe vedle
pochodů myšlenkových i rozmary nervů a.hry smyslu;
slučuje ocenění děl s výkladem života. Při veškeré
úsečnosti, kterou se vyznačovaly veškeré stati
Jiránkovy, není ni jedné mezi jeho studiemi
monografického rázu, aby v ní chyběl dramatický prvek
..Jiránek nezapomínal, že umělecké tvoření
opravdového mistra je vždy provázeno vzrušeným osudem,
vnitřním napětím. Nezůstalo však při těchto
podobiznách, jimiž si Jiránek zdůvodňoval vděčnou
lásku a nadšený obdiv k vyvolencům svého srdce.
Nestačilo mu viděti je osamoceně a bez souvislosti,
a tak počal studovati a odkrývati polozapomenuté
nebo nedoceněné malíře naší minulosti: ukázal nám
Quida Manesa, Karla Purkyni, Soběslava Pinkase,
analysoval "Moderní galerii" a dospěl posléze k
odvážnému, leč i šťastnému nárysu vývoje českého
malířství. Nemluví tu klidný, ověřený, daty a
nomenklaturou-přetížený historik; Jiránek jest stále
zúčastněn,-~stále zaujat,· stále zaměstnán problémy,
které byly jeho osobními problémy. Kde miluje. jest
obšírný v enthusiasmech a upozorňovacích
poznámkách; dovede však býti stručnýnl a skoupým
razitelem odmítavých závěrečných soudů. A našli-Ii jsme
v Jiránkových monografiich dramatické prvky,
upoutá nás tím spíše v historické skizze jeho ,,0
českém malířství moderním" dramatické řešení: dle
interpretace Jiránkovy vede v našem výtvarnictví
stálý zápas umělecký svéráz naší rasy. dotud plně
nevyvinutý a nevyjádřený, s uměleckými vlivy
evropskými.

Jest možno, abychom zvítězili -v umění právě
tím;"'že vybavíme a po svém vyslovíme svou národní
bytost? Ci zůstane naším stálým údělem
vyjadřováti se cizími uměleCkými prostředky? Toť závěrečné
otázky Jiránkovy. A hle, ve chvíli, kdy posluchači