Mu20VJ: A OSUDY.

89

kvapně, ale pronikavě do zřítelnic Osudu, tři chvíle
bez zevních událostí, každá v jiném krajinném rámci
a jedna významnější než druhá. Nejprve 'podzimní
odpoledne v září na hrázi rožmberského rybnika
Tisého, v jižních Čechách za zpěvu větru, jenž honí
obláčky a zmítá haluzemi pravěkého dubu nad
hlavou ... snivec v trávě najednou pocítí, že není se
svými dvacetiletými nejistotami sám, že jest plodem
a částí rodné své země, že k ní patří, že v ní jest jeho
vykoupení. Pak po letech nad Seinou v Paříži za
kalného dne, z něhož náhle vysvobodí očišťující bouře,
podivuhodná koloristka nebe a posvěcovatelka
ovzduší ... a cizinec pod pařížským obloukem
mostním vyhojen jest okamžitě z "bláhovosti všech svých
zelených ctižádostí -a snů dvaceti let a jest spokoj en,
že bude jen jednou z těch dlaždiček, které se tak
leskly po dešti v slunci, jednou z těch dlaždiček,
přes něž se poj ede dál." A po třetí na uherském
Slovácku uprostřed máje, v úplné samotě pout na
vysokou horu nad Dětvou, pout plná změn a
překvapení: v dolních pásech kytice rozkvetlých višní, pak
podzim žlutý a rudý se svadlým chrastícím listím,
konečně tři sta metrt"1 cudného a čistého sněhu na
vrcholku zadní Polany, tajícího pod májovým
sluncem; a tu poutník cítí, nikoliv, on ví, že jest možno,
že jest nutno vyhojit a 'očistit vlastní srdce z jeho
malicherností a předsudků, v snězích jar, pod září
krásy, v samotě blaženství.

Zdá se mně, že v tomto trojnásobném vyznání
mladého srdce jest celý Miloš Jiránek. Vidím, jak
jeho život stále znovu znepokojuje, ale zároveň nese
troj í forma uniknutí přílišné tíže vlastní neklidné
osobnosti: jest to touha přilnouti co nejpevněji
k rodné zemi a k její tradici; jest to snaha oddati se
tiše a věrně osudu, jenž tě rozdrtí a přece právě přes
tebe a skrze tebe uskuteční kus vývoje; jest to úsilí