Mu2ovt: A OSUDY.

83

kronikáře českého kulturního života, ovládajícího
elegantně a bezpečně německý sloh, nýbrž hned
zábavného causeura, duchaplného feuilletonistu a
pozorného referenta. Cítil se tu doma; byl rád
sprostředkovatelem mezi cizinou a naším životem; byl
mistrem v překládání; tlumočil raději než kritisova1.
Kamperovy stati mívaly spíše ráz skvělých
improvisací než hlubších kritických studií; byly daleko
raději volnými odstavci barvité deskripce než
důsledně promyšlenými osnovami pronikavé analysy;
vyprávěly více o spisovateli než o díle. Kamper Po( 8
dával se úplně prv:)ímu dojmu a pod svěží jeho
sprchou stával se široce výmluvným; nepřipouštěl,: aby
skepse odstupu a chladné revise přísně kontrolovala
první dojmové zaujetí; odpouštíval si, kritisuje
knihy, opačnou zkoušku svých příznivých soudů,
na kterou by neměl žádný kritik zapomínati.
Prožíval nad literaturou rozkoš, sděloval se o ni s
čtenáři, které pro četbu velmi přesvědčivě získával,
ale nepronášel o knihách ani pravých esthetických
soudů ani historických závěrů. Mluvil jsem o
skvělých improvisacích - toť pravá charakteristika
Kamperových literárních projevtl. Nejlepších z nich
nenapsal vůbec. Teprve když Kamper přišel v hovoru do
proudu, když chrlil anekdoty vždy vtipně pointované,
když sršel sarkasmem, když parodoval, zkresloval,
humorně napodobil, shrnoval povahokresbu do
jedné věty a zase pohrával zapomínaným detailem,
byl ve svém živlu: jako zdobní a posměšní "krásní
duchové" z doby abbé Gallianiho upravoval
literaturu pro zábavu společnosti a ne pro popsaný a
potištěný papír. Když redigoval kritický orgán "Obzor
literární a umělecký", zachytil v něm sotva stín
toho, co ..•. v-společenském hovoru dovedlo literatuře
postřehnouti a říci. Netvrdím, že nebyl povolaným
redaktorem; nedávná jeho ílčast v "Květech" patří

.•.