Jaroslav Kamper.

Strmou Nerudovou ulicí na Malé straně, jejíž
uzoun
ké a vysoké domky se vyšplhaly se
staroměšťanskou vytrvalostí a důstojností pod zamlklé stíny
pražského hradu, chodíval před čtyřmi, pěti lety
několikráte denně velký, statný a zavalitý mladý
muž široké a rúžové tváře, který krok za krokem
vpíjel se zálibným požitkářstvím neklidné a
proměnlivé dojmy této barokní čtvrti. Tu zastavil
svůj pomalý a těžký krok, aby rozluštil
soustředěným zrakem kalně barevné tmy nábožného
obrazu uprostřed zdobného průčelí; tu polaskal
zamilovaným pohledem mythologické postavy
ženské na podstřešní galerii paláce; tu zachycoval
teskné proudy varhanové h~db.~ť-šumídž chrámu
Redemptoristů. Me.d\ejčástěji stanul nad
podivuhodným vyúštěnfm Janského vršku, kam padají
za léta kask~dy zeleně a na podzim kaskády zlata
a ohně s protějšího Petřína; tam pohlížel se směsí
rozkošnické lásky a tesklivé elegie do oken nárožního
domu Bretfeldského, jenž pro něho byl spíše
životním symbolem než pouhou výtvarnou památkou.

6