76

ARNE NOVÁK:

dějin našich seskupují se organicky do dvou řad.
Ideologa, jenž šel po stopách české esthetické a
kritické myšlenky, nemohl neupoutati její velký tvůrce
a inspirátor, mladý Palacký. Zde bylo vše, co Čecha
mohlo vábiti k předmětu: těsný styk filosofie s
literaturou, problém pramenů a vlivů, zájem o
methodu, kulturně reformní pathos, neprozkoumanost
látky, ale i nedostatek slohových otázek, volná
spojitost s vnitřní osobností. Výsledky byly znamenité:
nevím, zda dáti přednost dvěma důkladným a jasným
studiím o filosofii Palackého, či vzornému vydání
Palackého drobných spisů z esthetiky a kritiky. ~

Druhá skupina literárně dějepisných prací
Cechových stojí ještě výše a to nejenom svým značným
objemem. Leander Cech byl z prvních, kdož
podrobili přesnému odbornému zkoumání pomocí
moderních method kritických naši generaci "Májovou",
měníce tak předmět nadšeného obdivu neb
stranického nepřátelství v objekt věcného rozboru. Již
v tom byl literární čin, za nějž se Čechovi nedostalo
věru valného vděku. Byl obviněn z nedostatku
piety, že zasvětil Světlé tak důkladnou knihu, jakou
jsme před tím měli snad jen o Jungmannovi, sklidil
výtku Hálkova snižovatele, že ocenil jeho dílo cestou
srovnávací. Opětně nebyla to pouhá náhoda, proč
si vybral pokolení F álkovo, Fričovo, Světlé za látku
svého zkoumání. Byli tu duchové, kteří předem
chtěli býti hlasateli ideí a potom teprve umělci slova.
Byly tu myšlenky, které rozvíjely cizí podněty a
hlásily se k zahraničním vlivům. Byla tu doba, která
měla program společenské a mravní obrody a řešila
jej sice v duchu evropském, ale v českém národním
tlumočení. Byla tu generace, která zamyslíla se nad
problémem národnosti. I vracel se Leander Čech,
řeše úkol literárně historický, k otázkám, jež jej
zaměstnávaly jako kritika současné žatvy knižní, a proto