Mu2ov!: A OSUDY,

75

livf!.'Leander Čech byl kritik, v němž nebyla ani
jediná žilka básnická, ani jediný nerv umělecký:
i Obl starší představitelé rozvážné a obzíravé kritiky
"professorské", Josef Durdík a Jan Ev. Kosina byli
u srovnání s nim básníky, Durdík - škrobený
pathetik, Kosina - staromódní idyllik. Tento naprostý
nedostatek umělecké povahy kalí povážlivě i nejlepší
práce Čechovy.

Nikdy nedovedl učený kritik vystihnouti
slohovou svéráznost, osobitou expressi, výrazové kouzlo
básníka, jejž znal sebe lépe, i jeho slohová pozorování
o Světlé neb Hálkovi jsou matná, příliš všeobecná,
neurčitá, l1edoved~ouce vsuggerovati příslušného dojmu.
Stejně unikal Cechovi onen nedefinovatelný půvab
velké osobnosti, který ji obklopuje jako mlžný opar,
a bez něhož nevyložíme si ani jejího ohlasu, ani
jejího vlivu. Snad proto zdála se jeho monografie
o Karolině Světlé, pracovaná nesporně se vzornou
methodickou čistotou a s trpělivou oddaností, většině
čtenářů tak chladnou a odměřenou. Čech po letech
vzal knihu znovu do ruky, přepracoval ven a ven,
přizpůsobil chápavosti čtenářské, zlomil ostří
mnohým záporným soudům, ale i v této druhé
populární a synthetické podobě schází onen osobní
magnetismus, kterým dovedla Světlá jako žena i jako
spisovatelka vábiti srdce a mozky.

Za to tam, kde v literatuře šlo především o otázky
ideologické, o vyhledáni virtuálních zd,:-ojů myšlenek,
o filiaci názorú, o souvislost směrů, šla Cechova sonda
do hloubky a bezpečně. Leander Čech byl učenec
evropského rozhledu, který se dobře vyznal v
moderní francouzské kritice i německé esthetice; proudy
evropské literatury X IX. věku přehlížel zcela jasně;
na filosofické kořeny jevů slovesných nikdy
nezapomínaLl Při tom v moudrém soustředění sil, času
i zájmu se netříštil: jeho hlavní práce z literárních