MulovJ: A OSUDY.

71

pevnou, bezpečnou a chladnou kostru, kterou básník
oblluje kvetoucím a pružným masem, kolem níž
chvějí se ve vzrušeném napětí čivy umělecké
citlivosti, nad níž krouží okysličená krev proudícího
života. Zjistil-Ii však jejich dí'tkladný až pedantický
rozbor po zpí'tsobu normálního anatoma v některé
knize vadu, lom a kaz této kostry, pak měnila se
obyčejně kritika v příkrou obžalobu a v rozhorlený
odsudek; nemajíce ví'tbec uměleckého temperamentu,
upadaJí tito kritikové příliš často do zvyklostí svého

professorského povolání. ~1

Byli zcela rozhodně a uvědoměle pravými
protinožci vládnoucích tehdy směrí't v literatuře"'~ české.
Tehdy oddávalo se naše básnictví nádhernému a
marnotratnému rozkošnictví: u Jaroslava
Vrchlického a jeho školy i u Julia Zeyera luxu"ideí, obrazí't
a kultur, u Svatopluka Čecha alespoň řečnickému
luxu slov. Zde však přicházeli střízliví puritáni a suší
puristé, kteří kladli prostou a ostrou linii taženou
perem přísné logiky nad všecek přepych"
makartovského štětce a kteří šedivému a všednímu "slovu
kryjícímu se plně s obsahem dávali přednost před každou
veršovou parádou. Česká slovesná ku.Itura
osmdesátých let byla západnická a extensivní; avšak
"moravská kritika" doporoučela intensivní sestup""na dno
národní povahy, netajíc se svým odporem
k·panujícímu eklekticismu a francouzsky nadechnutému
diletantství. V dí'tsledcích pozdní romantiky a v
opojení vlastní slávou hlásala škola Vrchlického geniální
libovůli a aristokratickou povýšenost tvořícího umělce,
jemuž přisuzováno právo na vlastní mravnost
..j1k se měli srovnati s tím puritánští kritikové,""kteří
od spisovatele "vymáhali podřízení se národní a~
společenské kázni i oddanou službu reformním snahám
novodobým? I 'zdálo se, že "moravská
kritika"-vyčerpává se čirou negací, stavíc se jakoby ze zásady