Antonín Truhlář.

Ve chvíli, kdy dějí se na gymnasiích pokusy
odho
diti valnou část staroklassického dědictví,
odešel jeden z nejvěrnějších a posledních humanistů,
dlouholetý professor a posléze ředitel starobylého
akademického gymnasia v Praze Antonín Truhlář.
Zabloudiv omylem do neklidného a zmateného věku
devatenáctého; usiloval učený a oddaný následovník
Řehoře Hrubého z Jelení a věrný ctitel zcizáčtělého
jeho syna vrátiti se do svého duševního domova, do
radostné a rušné doby rozkvětu studií klassických
pod chladným nebem severním, do slavné a krásné
periody vytříbené a přesné latinity, do památného
času vzorných prvotisků a prvních vydání starých
klassiků. Utíkal před svou dobou, právě jako
vyhýbal se svým vrstevníkům, opovrhoval s
pedantickou důkladností vším, co páchlo moderností a
pokrokem a nedovedl porozuměti těm, kdož se
domnívali, že kulturní ideál jest snad kdesi v budoucnu,
neb dokonce skrvt mezi námi.

První fase {eho lásky ke klassickým auktorúm
~l k jejich následovníkům novodobým byly plny ne-